Ukázka z knihy - Cesta za domorodými kmeny

SeeMedia vydává novou e-knihu Radky Lindourkové- Cesta za domorodými kmeny.   Vydejte se do Etiopie pátrat po skutečných domorodých kmenech, kde se ženy pyšní původem královny ze Sáby, ženská obřízka je naprosto běžnou věcí, muži nosí nebezpečné střelné zbraně a sedávají u cesty s vlastnoručně vyrobenými oštěpy. Autorka poutavě i zábavně líčí putování drsným prostředím Afriky spolu se svým kamarádem. V knize jsou použity autentické fotografie z cesty. E-knihu lze stáhnout na www.medialnicentrum.cz

Žena kmene Hamar - EtiopieRadka Lindourková

Ukázka z knihy:

Etiopie je země mnoha překvapení a jedním z nich je bezesporu povodí řeky Omo. Řeka pramení na hoře Mount Amhara kousek od Addis Abeby a svou pouť končí v ústí do jezera Turkana na Keňských hranicích. Během své cesty prochází hlubokými údolími a nehostinnou krajinou, kde je občas jen pár stezek od dobytka. Jinak nic, žádné silnice, komunikace, žádný rozvoj, pouze opuštěná krajina.

Přesto anebo právě proto zde žijí lidé. Polonahé, hubené osoby se vynořují na prašné cestě a mizí v prošlapaných cestičkách mezi trnitými keři. Jako by přicházely z jiného časoprostoru. Pestrá mozaika zapomenuta v čase.

Etnologové odhadují, že se na jihu Etiopie nachází čtyřicet pět různých etnik. Izák upřesňuje, že v celé zemi jich žije až šedesát pět. Třebaže některé jsou více či méně geneticky příbuzné, nikdo z nich to nepřizná a všichni jsou hrdí na příslušnost k tomu svému.

Názvy městeček, přes která se trmácíme, mi znějí zvláštně. Momentálně se nacházíme v osadě Dimeka u města Turmi, asi čtyři sta kilometrů od hlavního města, kde se koná pravidelný úterní trh Hamarů.

Hrdí a krásní Hamarové jsou ozdobou dolního toku řeky Omo. Ženy kmene jsou vyhlášenými kráskami. Každý v Etiopii je zná a každý o nich mluví.

Hamarský trh člověka pohltí. Je to skutečně pastva pro oči, i když prosycená pachem nemytých těl a vydělaných kozích kůží. Stovky nádherných domorodých trhovkyň a trhovců z okolních vesnic sedí na zemi a prodávají nebo vyměňují produkty potřebné k životu v buši. Tabák, červenou hlinku, hrneček másla, mléko, slupky kávových zrnek na čaj, obilniny, kozy a hovězí dobytek.

Právě hovězí dobytek je pro Hamary důležitým symbolem majetku a směnného obchodu. Za něj mohou získat i kalašnikov. Hovězí maso nekonzumují a nepijí dokonce ani jeho krev jako jiné kmeny.

Téměř každý příslušník etnika svírá mezi rty krátký silný klacík. Z dlouhé chvíle jím tře po předních zubech a čistí je. Jedná se o primitivní zubní kartáček?

Ženy se v propletenci čokoládových těl zastavují, vzájemně se zdraví, smějí se a klábosí. Do vydělaných kůží elegantně zavěšených přes rameno skládají nákup a kalabaš na čerstvě nadojené mléko.

Jejich oděvy, taktéž z vydělané kůže zvířat, jsou honosné, střižené do trojúhelníkového tvaru a zdobené dekorativními mušlemi kauri, jimiž se prý donedávna platilo. Mušle kauri jsou údajně známkou bohatství a významnosti manžela.

Na kraji trhu sedí na zemi dvě ženy a vzájemně si tvoří účesy z červeného okru a másla. Pramínky vlasů mezi prsty hbitě, esteticky a noblesně smotávají do válečků kratších i delších. Tuku je takové množství, že v tomto horku z vlasů stéká, ale pravda je taková, že čím má žena bohatšího manžela, tím méně máslem šetří. Tudíž i zde se řeší otázka prestiže.

Protože se snažím svoji cestu co nejvíce zdokumentovat, neodolám, nepoučím se a tyto zajímavé ženy vyfotím. Mám v záloze jednu z nejkrásnějších fotografií, avšak chybuji a dlouho se z povedeného snímku netěším.

Vedle sedící statná matróna se prudce zvedne, doběhne mě a do mého nebohého fotoaparátu buší zaťatými pěstmi. Mezitím mě tahá za triko, štípe surově do paží, cloumá se mnou a ječí jak pominutá. V brutálním obličeji vidím zvířecí děs a neovládnutelný vztek.

Všimnu si, že pravé oko má ta žena nateklé a promodralé. Zřejmě nejsem jediný a poslední terč jejích útoků, proběhne mi hlavou. V momentě kdy mě popadne za vlasy a dlouhý culík si obtočí kolem zápěstí jako při vyřizování účtů v době kamenné, zaznamená incident Vašek a stylem muže obranáře zakročí. Zatímco ona rozhazuje rukama a křičí jako pominutá, on ji taktéž nevybíravými slovy, jak v češtině, tak v angličtině hlasitě častuje.

Když se na mě ta matróna jako rozzuřený býk vrhá podruhé, Vašek ji surově odstrčí, až se svou vahou na místě zapotácí. Musím přiznat, mám z té ženy hrůzu a nejraději bych ta široká ústa zacpala jakoukoliv, opravdu jakoukoliv bankovkou. Vašek mě popadne za ruku a táhne mě pryč, přičemž jak ona tak on na sebe výhružně gestikulují.

Zaznamenám, že i ostatní Hamaři působí velmi nepřístupným dojmem. Někteří nás úmyslně přehlížejí, jiní naopak s podmračeným výstražným pohledem šlehajícím z černých očí kontrolují každý náš pohyb.

Izák se vytratil ještě před vstupem na trh a nyní nás mezi pulty s vystaveným zbožím dohání s informací, že dnes odpoledne se v jedné hamarské vesnici poblíž uskuteční předsvatební obřad: „Máte štěstí, je to velmi zajímavý ceremoniál a podívaná.“

Domlouváme se, že se zde zdržíme ještě zhruba hodinku, a pokud nebude nikdo nic namítat, můžeme se tímto směrem vydat a dnešní den strávit s Hamary.

Protože mě ta předešlá věc s onou domorodkou opravdu vyděsila, fotím raději v zákrytu, skrytá za plotem a čekám, že mě každou chvíli někdo chytne za krk a jako lapeného zajíce předhodí divokým šelmám.

Rozhlédnu se kolem sebe. Je to nádhera, jako by se čas zde zastavil v době cestovatele Emila Holuba.

Trh je od pradávna pro domorodce místem k setkání a scházení se ze široka daleka. I když můžu žasnout, co všechno se tu prodává, nejzajímavější jsou bezesporu tito lidé, ať jsou, jací jsou.